Сексуално злостављање у детињству

КСНУМКС. КСНУМКС. КСНУМКС
6. међународна конференција егзополитике, историје и духовности

Layla Martin: Ráda bych s vámi sdílela něco, co jsem nikdy před tím na video neřekla. Jsem přesvědčená, že je to velice důležité téma, o kterém by se mělo mluvit v detailech. Něco o čem by měli mluvit všichni lidé na celém světě bez pocitu viny, protože je to tak závažné a převládající…

Byla jsem sexuálně zneužitá svým otcem, když jsem byla dítě. Začalo to, když mi byly méně než tři roky. Stalo se to několikrát. Jednou si přesně pamatuji, kdy se to stalo, když mi bylo sedm let. Bylo to vždy jako kdyby zahalené v mlze, temnotě a celkově to bylo divné. Vytvořilo to ve mne silný pocit odpojení.

Když mi bylo deset let, měla jsem ve zvyku se vždy silně drbat v koupelně (snažit se ze sebe нешто smýt) v plavkách. Modlila jsem se k bohu, abych nikdy nedostala menstruaci, aby se ze mne nikdy nestala žena, abych se nemusela nikdy milovat. Už jen pohled na sex mne děsil.

První polibek jsem dostala v 15 letech, když jsem byla v Itálii. Když se to stalo, ztuhla jsem a cítila jsem se tak prázdná. Celý další den jsem se cítila deprimovaná a netušila jsem vůbec proč, co se se mnou děje. Byl to stejný pocit, který se dostavil, když jsem měla svého prvního přítele, my jsme se poprvé milovali.

Když jsem mu poprvé udělala felaci, zamrzla jsem znovu. Nemohla jsem mluvit. Začala jsem se celá třást. Byla jsem celá šokovaná – znovu a znovu. Stále jsem opakovala, že se mu omlouvám.

Odvedl mne domů a já se cítila uvnitř tak hnusně. A myslím, že to byla jedna z těch nejtěžších věcí, které se mi přihodila během mých prvních sexuálních zkušeností. Cítila jsem se tak naprosto nechutně a odporně. A přitom jsem cítila, jak moc bych chtěla milovat a prožívat sexualitu jako něco krásného a úžasného. Já to nedokázala.

Začala jsem kouřit a pít. Neměla jsem sex asi dalších 7 let, prostě proto, že jsem nedokázala zvládnout svoje pocity. Když mi bylo 22 let, rozhodla jsem se jít na terapii, protože jsem potkala kluka, který mne opravdu miloval. Nechtěl, abych byla opilá anebo sjetá. Přál si, abych byla s ním naplno, když se mi podívá do očí. Cítila jsem se tak hrozně, když se semnou chtěl spojit. Rozhodla jsem se chodit na terapii a potkávat se s lidmi.

Bylo to nejtěžší období v mém životě. Cítila jsem se tak hrozně. Cítila jsem tak šílené a nechutné pocity, že jsem se cítila vina. Nebyl nikdo, s kým bych do té doby o tom otevřeně mluvila, kromě nejbližších přátel, přítele a terapeuta. Měla jsem hluboké deprese. Cítila jsem se se jako emocionální vrak.

Nebylo možné se o tom bavit se šéfem. Nebylo možné se o tom bavit s mými profesory. Bylo to naprosto hluboké utrpení a osamění. Cítila jsem se v tom naprosto sama.

Lidé říkají: Teď musíš být silnější, když jsi to zvládla, viď? Třeba jsi si to vybrala, aby tě to v životě posílilo (jako osud). Bezpochyby, každý kdo si prošel sexuálním zneužitím, udělal ve svém životě obrovský heroický výkon, když to zvládl. Jistě jsem z toho silnější.

Je v tom hodně utrpění a jsou tu miliony lidí, na této planetě, kteří byli vystaveni takovému zneužití a nemožnost otevřené diskuse na toto téma je limitující pro možnou prevenci a možnost se uzdravit. Protože uzdravení se ze sexuálního zneužití není otázka jednoho magické terapeutické seance anebo nějaké technice. Je to denně o silné vůli jít do toho a integrovat a milovat (sebe) znovu a znovu. A i když v naší kultuře řeknete, že jste byli sexuálně zneužití, je kolem toho stále příliš mnoho ponížení, které vás padá.

Stále mám pocit, že mne lidé nebudou dost respektovat. Stále na mne koukají jako, že jsem oběd – že bych se měla uzdravit rychleji. Snaží se mne zaškatulkovat, že nejsem sexuálně zneužitá a já se pak stydím mluvit s takovými lidmi na profesionální úrovni, což je bláznivé.

Věřím, že tím, že s vámi sdílím tento příběh, bude více prostoru pro diskusi. Že se budete méně stydět a že tu bude více prostoru jít skrz toto téma. A nejen to, že přiznáte, že jste byli sexuálně zneužití, ale že o tom začneme otevřeně mluvit, co to znamená a jaké to způsobuje pocity a co je třeba pro uzdravení a vnitřní integraci a co my, jako kultura potřebujeme, abychom zabránili tomu, že něco takového se stane příštím generacím.

Takže pokud to tak cítíte, napište do otevřeně komentářů, co se vám stalo, že se za to nestydíte. Váš hlas bude slyšet. Dovolme si o tom mluvit, cítit, mít tu zkušenost (uvědomění si toho), že se to děje. Nechť můžeme zastavit ten řetězec toho, že se to děje stále dokola.

Stal(a) jsme se obětí sexuálního zneužití v dětství (anketa je anonymní)

Погледај резултате

Лоадинг ... Лоадинг ...

 

Слични чланци