Поређење Антон Паркса и Зецхарии Ситцхин - КСНУМКС. део серије

11 КСНУМКС. КСНУМКС. КСНУМКС
6. међународна конференција егзополитике, историје и духовности

V obou případech jde o informace z velmi vzdálené doby, oba autoři čerpají z písemných zdrojů (klínopisní tabulky, hieroglyfické nápisy), které se zachovaly do dnešní doby, avšak Parks původně vycházel ze svých блицеви, kdy se jakoby stával Sa´amem, bytostí žijící v té době.

Jména historických postav, zejména z řad představitelů vládnoucí skupiny a popis hlavních historických událostí se vesměs shodují. Zatímco Sitchinovi zůstává jen možnost popisu, Parks může psát i v první osobě, jako přímý účastník řady událostí. Ztěží to lze považovat pouze za umělecký záměr, i když podrobnosti z jeho sdělení, týkající se reakcí přítomných osob nelze nijak ověřit.

Sitchinova kniha Kosmický kód, s podtitulem O mimozemském původu lidstva, zcela zapadá do obsahu Parksova vyprávění, liší se pouze tím, že Parks uvádí další podrobnosti o předchůdcích člověka – Хомо сапиенс, který byl konečným produktem mnoha genetických operací na dalších předchůdcích člověka. Shodují se v tom, že člověk byl stvořen na základě genetických experimentů, prováděných mimozemšťany v době cca 500.000 let před naším letopočtem.

Aby se kdokoli seznámil s historií staré Mezopotámie, je v podstatě jedno zda použije Parksovy knihy, někým považované za fantasy nebo Sitchinovy knihy, považované za populárně-vědecké. Z obou vyplývá zřejmý fakt, že lidská rasa se nevyvinula přirozeným výběrem z opice, že neexistují žádné mezičlánky vývoje a člověk se objevil naráz jako dokonalé stvoření – nejprve snad rozmnožované klonováním, později pohlavním rozmnožováním, což mimozemšťané považovali za chybu, protože jejich pokus se stal téměř neovladatelný.

Oba autoři provádějí srovnání s egyptskými prameny z doby faraónů, kde jejich významné postavy – bohové, jsou Černý ptáktotožní se sumerskými bohy a dokonce za jejich následníka je považován i středoamerický Quetzalcoatl – opeřený had. původně egyptský Thovt. Zdá se, že všechny staré civilizace byly více propojeny, za předpokladu, že měli potřebné dopravní prostředky, které Parks poměrně podrobně popisuje. Dnešní vědci je považují spíše za nějaké rakety s potřebnými kosmodromy, ale Parks správně uvádí, že principy pohonu na Zemi byly elektrogravitační a pro pohyb ve vesmíru používali nebeské brány – Dirannah. Sitchin se sice zmiňuje o nebeském člunu černém ptáku, ale neuvádí zda byl schopen cest vesmírem, ani nic o použití nebeských bran.  Ale i tato shoda informací je velmi zajímavá.

Knihy Zecharii Sitchina i Antona Parkse začaly vycházet asi pře 10 roky, takže to jsou v podstatě současníci a nelze říci, zda jeden nečerpal informace od druhého a kdo od koho. Faktem je, že Parks své informace získával mimosmyslově od roku 1981, tedy dlouho před vydáním Sitchinových knih. Parks rovněž popisuje staré sumerské Bohy mnohem realističtějším způsobem, než Sitchin, jakoby je měl možnost osobně potkat. Sitchin popisuje civilizaci Anunnaki jako vysoce centralizovanou společnost, Parks je naopak považuje za skupinu kolonistů plazího druhu, jednu mezi mnoha dalšími plazími rasami, vědci – plánovači života a jeho designéry. Tato skupina plazích mimozemšťanů (Reptiliáni), hrála důležitou roli pro vznik židovsko-křesťanské mytologie, kdy postava rozzlobeného Boha trestá neposlušné lidstvo. V podstatě se takto chovali naši tvůrci…

Je zřejmé, že projekt човече byl mnohokrát upravován a měněn, v důsledku čeho nám v DNA zůstaly skryté sekvence jako vysvětlivky v závorkách (programátoři vědí o co jde), pokud je přečteme a použijeme, můžeme se rovněž stát designéry života.

 

9.díl – Anton Parks: Osobnosti v Parksově příběhu

Антон Паркс: Бунар информација о древној историји човечанства

Остали делови из серије